Po 3 dnech strávených v porodnici Míšovi udělali potřebná vyšetření ( kyčle, zádíčka apod... ) a nic nám nebránilo jít konečně domů. Tak jsem nám sbalila věci a počkala na dědu, který nás měl z nemocnice vyzvednout. Přijel, odvezl nás domů a Míša se tak mohl začít seznamovat se vším, co jej doma čekalo. Postýlka, všelijaké hračky, oblečky, zvědaví sousedé. Ale jemu bylo úplně všechno jedno. Pořád jen spal, spal, spal a spal. Budil se jen, když měl hlad nebo potřeboval přebalit. (Co bych teď za to dala 😐)
Druhý den po propuštění z porodnice nám dorazil kočárek, venku bylo nádherně a mohli jsme jít společně poznávat svět. Já si to nesmírně užívala, byla (a jsem!) šťastná a hlavně pyšná, že můžu tlačit kočárek se svým miminkem! Lidé po mně pokukovali, že jsem mladá a bla, bla, bla. (Kdysi to bylo normální, mít dítě takto brzy, no ne? 😉) Ale našli se i takoví, kteří mne zastavovali a chválili mi kočárek, gratulovali k miminku a rozplývali se nad mým štěstím.😍
A přesně díky takovýmto lidem mám a vždy budu mít nos nahoru, protože mám to nejkrásnější, co jsem si jen mohla přát!💓
Žádné komentáře:
Okomentovat